⏳ Časy a slovesa 5 min čtení
Budoucí čas: will, going to a přítomný čas v budoucnu
Angličtina nemá jeden budoucí čas, ale tři různé způsoby, jak o budoucnosti mluvit – a každý se hodí na jinou situaci. Ukážeme si, čím se will liší od going to a kdy o budoucnosti mluvíš klidně v přítomném čase.
Tři způsoby, jak anglicky mluvit o budoucnosti
Čeština má jeden budoucí čas a vystačí si s ním v každé situaci – půjdu, budu dělat, udělám. Angličtina rozděluje budoucnost podle toho, jak moc je rozhodnutí jisté nebo naplánované. Will se hodí na spontánní rozhodnutí a předpovědi, going to na plány a věci, které jsou už teď na spadnutí, a přítomný čas na pevně domluvené nebo pravidelné události.
Rozdíl není jen stylistická libůstka – zaměněním will a going to změníš, co věta vlastně znamená. I'll buy a new car [ajl baj e nu kár] – Koupím si nové auto zní jako rozhodnutí, které padlo právě teď. I'm going to buy a new car [ajm gouyng tu baj e nu kár] – Koupím si nové auto zní jako plán, o kterém jsi už přemýšlel a rozhodl ses dřív, než jsi to řekl.
Will: spontánní rozhodnutí, predikce a sliby
Will se tvoří stejně pro všechny osoby: will plus základní tvar slovesa, bez to. I will help you [aj wil help jů] – Pomůžu ti. V mluvené řeči se skoro vždy zkracuje na 'll: I'll help you [ajl help jů]. Zápor je won't, což je zkratka z will not: I won't be late [aj wount bí lejt] – Nepřijdu pozdě.
Will použiješ ve třech typických situacích. Za prvé na rozhodnutí, které děláš přímo v okamžiku mluvení: The phone is ringing – I'll answer it. [d foun iz ringyng ajl ansr it] – Telefon zvoní – vezmu to. Za druhé na predikce a odhady o budoucnosti, hlavně se slovy jako probably [probabli] – asi, nebo I think [aj sink] – myslím si: It will probably rain tomorrow. [it wil probabli rejn tumorou] – Zítra asi bude pršet. Za třetí na sliby a nabídky: I'll give you my phone number. [ajl giv jů maj foun nambr] – Dám ti své telefonní číslo.
Going to: plány a předpovědi na základě důkazů
Going to se tvoří am/is/are plus going to plus základní tvar slovesa: I am going to travel [aj em gouyng tu travl] – Chystám se cestovat. Používá se, když rozhodnutí padlo už dřív, než mluvíš – jde o plán, ne o momentální nápad. We are going to visit my parents this weekend. [wý ár gouyng tu vizit maj perents dis wíkend] – O víkendu navštívíme mé rodiče, protože jste se na tom domluvili už dřív.
Druhé použití going to je predikce založená na tom, co vidíš teď, ne na obecném odhadu. Look at those clouds – it's going to rain. [luk et douz klaudz its gouyng tu rejn] – Podívej na ty mraky, bude pršet. Tady mluvčí vidí konkrétní důkaz (mraky) přímo před sebou, na rozdíl od obecného odhadu s will, kde žádný takový přímý důkaz není.
Will vs. going to na dvojicích vět
Srovnej dvě verze podobné situace. A: I'm hungry. I'll make a sandwich. [ajm hangri ajl mejk e sendwič] – Mám hlad. Udělám si sendvič. Nápad tě napadl teď, v okamžiku, kdy to říkáš. B: I'm going to make dinner for everyone tonight, I bought all the ingredients this morning. [ajm gouyng tu mejk dinr for evriwan tunajt aj bot ol d ingrídiens dis mornyng] – Dneska večer udělám večeři pro všechny, ráno jsem koupil všechny suroviny. Tady je jasné, že plán vznikl dřív, ne v tu chvíli.
Sloveso to make najdeš v lekci Slovesa I — pohyb a činnost spolu s dalšími slovesy jako to take, to give nebo to go, která se s will i going to pojí úplně stejně: I'll take a taxi [ajl tejk e teksi] – Vezmu si taxi (rozhodnutí teď) versus I'm going to take the 9 o'clock train [ajm gouyng tu tejk d najn o klok trejn] – Pojedu vlakem v devět (naplánováno předem).
U předpovědí je rozdíl v tom, jestli máš, nebo nemáš přímý důkaz. She's going to have a baby [šíz gouyng tu hev e bejbi] – Bude mít miminko se řekne, když je to vidět nebo víš to jistě. Naproti tomu obecná předpověď bez konkrétního důkazu zůstává u will: I think she will make a great mother [aj sink ší wil mejk e grejt madr] – Myslím, že z ní bude skvělá matka.
Přítomný čas pro pevně domluvenou budoucnost
Přítomný čas prostý se pro budoucnost používá u jízdních řádů, programů a věcí, které se řídí pevným rozvrhem, ne osobním rozhodnutím. The train leaves at nine. [d trejn lívz et najn] – Vlak odjíždí v devět. I nese to o zítřejším nebo příštím vlaku, protože jízdní řád je fakt, ne osobní plán.
Přítomný čas průběhový (be + -ing) se naopak používá pro osobní, pevně domluvené plány s konkrétním časem – něco, co máš už zapsané v kalendáři nebo domluvené s další osobou. I'm meeting Tom at six. [ajm mítyng tom et siks] – Scházím se s Tomem v šest. Rozdíl oproti going to je jemný – going to zdůrazňuje záměr, přítomný čas průběhový zdůrazňuje, že je to už s někým domluvené, ne jen tvůj vlastní plán.
Nejčastější chyby Čechů v budoucím čase
Nejčastější chyba je používat will všude tam, kde čeština má budoucí čas, i tam, kde angličtina čeká going to nebo přítomný čas. Pokud máš plán už předem domluvený nebo vidíš přímý důkaz, will zní nepřirozeně, i když gramaticky větu nerozbije úplně.
Druhá chyba je zapomínat na to, že po will následuje sloveso bez to – I will to go je špatně, správně je I will go [aj wil gou] – Půjdu. Slovesa to be, to have, to do v budoucím čase fungují úplně stejně jako ostatní: I will be there [aj wil bí der] – Budu tam, I will have time [aj wil hev tajm] – Budu mít čas. Zkus si podobné věty s will i going to napsat sám v testu Psaní po paměti – tam poznáš, jestli ti tvary opravdu zůstaly v hlavě, nebo je jen poznáváš, když je vidíš hotové.
Časté otázky
Jaký je hlavní rozdíl mezi will a going to?
Will se hodí na rozhodnutí přímo v okamžiku mluvení a na obecné predikce. Going to se hodí na plány, které jsi měl už dřív, a na předpovědi podložené konkrétním důkazem, který vidíš teď.
Kdy se pro budoucnost používá obyčejný přítomný čas?
Přítomný čas prostý se používá u jízdních řádů a pevných programů, přítomný čas průběhový u osobních, předem domluvených plánů s konkrétním časem, třeba schůzek.
Dá se won't použít i jako slib, nebo jen jako předpověď?
Oboje – won't je zápor od will, takže funguje stejně jako will v kladné podobě, jen naopak: jako slib (I won't tell anyone), tak jako předpověď (It won't rain today).
Musí být po will vždycky sloveso bez to?
Ano, will se pojí vždy se základním tvarem slovesa bez to – will go, will be, will have, nikdy will to go.
Který způsob budoucího času je nejběžnější v běžné konverzaci?
V mluvené angličtině se nejčastěji střídají will a going to podle situace – will pro rozhodnutí a odhady, going to pro plány. Přítomný čas se pro budoucnost používá jen v konkrétních případech s jízdními řády nebo domluvenými schůzkami.