Přeskočit na obsah
Angličtina pro začátečníkyAngličtina pro začátečníky
Domů → Magazín → Výslovnost a poslech → Němá písmena a další zrady anglického pravopisu

🔊 Výslovnost a poslech 7 min čtení

Němá písmena a další zrady anglického pravopisu

Anglická slova se často čtou úplně jinak, než jak vypadají napsaná, a němá písmena jsou hlavní důvod. V článku najdeš nejčastější skupiny slov, kde se hlásky ztrácejí nebo mění, a jak si to zapamatovat.

Proč angličtina píše jinak, než mluví

Angličtina se psala už před staletími a od tý doby se výslovnost hodně změnila, ale pravopis zůstal skoro stejný. Slovo knight [najt] — rytíř se kdysi vyslovovalo se vším, co je napsané, včetně k na začátku a gh uprostřed. Dnes slyšíš jenom najt, ale píšeš pořád knight. Podobně je to se stovkami dalších slov — angličtina si pravopis zamrazila v době, kdy se ještě všechno psané opravdu vyslovovalo. Navíc angličtina posbírala slova z francouzštiny, latiny, řečtiny i staré norštiny a každý jazyk si do ní přinesl kousek svého pravopisu. Výsledek je jazyk, kde se čte jinak, než se píše, a žádné jednoduché pravidlo, které by to spravilo, bohužel neexistuje.

Pro tebe jako začátečníka z toho plyne hlavně jedno — nauč se nová slova rovnou s výslovností, ne jenom s pravopisem. Když si zapamatuješ jen napsanou podobu slova comb [kóm] — hřeben, budeš ho číst s b na konci a rodilý mluvčí ti nebude rozumět. Funguje to i obráceně — když slovo poprvé jenom uslyšíš, nepoznáš z výslovnosti, jak se přesně píše. Proto se u každého slovíčka v lekcích na webu drž vždycky i výslovnosti v hranatých závorkách, ne jenom anglického zápisu. Je to jediná spolehlivá obrana proti záludnostem, které si popíšeme níž.

Dobrá zpráva je, že zrady v pravopisu se dají roztřídit do pár skupin, a jakmile tyhle skupiny poznáš, přestanou tě překvapovat. Nejde o to umět nazpaměť stovky výjimek, ale rozpoznat vzorec — třeba že gh uprostřed slova skoro vždycky mlčí, nebo že zdvojená souhláska uprostřed slova se čte jako jedna hláska. Dál si projdeme nejčastější němé souhlásky, pak tichou koncovou e, dvojice písmen ph a ch, a nakonec pár konkrétních slov, na kterých si to začátečníci nejčastěji vylámou zuby.

Souhlásky, které se nečtou

Nejznámější němá souhláska je k na začátku slova před n. Slova jako know [nou] — vědět, knife [najf] — nůž nebo knee [ní] — koleno se čtou, jako by tam žádné k nebylo. Stejně se chová w před r na začátku slova — write [rajt] — psát, wrong [ron] — špatně, wrist [rist] — zápěstí. Obě kombinace jsou pozůstatek staré angličtiny, kde se tam kdysi opravdu obě hlásky vyslovovaly.

Na konci slova zase mlčí b po m — comb [kóm] — hřeben, climb [klajm] — lézt, lamb [lem] — jehněčí, beránek. Podobně se ztrácí l před k nebo m v pár běžných slovech — walk [wók] — chodit, talk [tók] — mluvit, calm [kám] — klidný. Nejde o pravidlo, které platí vždycky — třeba ve slově milk [milk] — mléko se l čte normálně, ale u týhle skupinky slov si l prostě odpustíš.

Třetí skupina je t ve slovech, která přišla z francouzštiny — listen [lisn] — poslouchat, castle [kásl] — hrad, zámek, often [ofn] — často. U slova often uslyšíš od různých mluvčích i mírné t, protože se výslovnost postupně mění a rodilí mluvčí se v tom sami neshodnou. Právě proto je dobré slovíčka nekoukat jenom napsaná, ale i poslouchat — a přesně na to je na webu test Poslech, kde si ověříš, jestli ti výslovnost sedí i bez opory v textu.

AnglickyČeskyVýslovnost
knowvědětnou
writepsátrajt
combhřebenkóm
walkchoditwók
listenposlouchatlisn

Tichá koncová e a jak mění celé slovo

Anglická slova, která na konci mají e, tohle e skoro nikdy nevyslovují — ale přesto není zbytečné, protahuje totiž samohlásku před sebou. Porovnej dvě slova — cap [kep] — čepice a cape [kejp] — pláštěnka, mys. Přidané e na konci samo neznělo, ale změnilo, jak zní a uprostřed slova — z krátkého e se stalo dlouhé ej. Anglicky se tomu říká magic e, kouzelné e, protože jako by kouzlem přeskočilo přes souhlásku a upravilo samohlásku před ní.

Stejný vzorec funguje u spousty párů slov. Kit [kit] — souprava a kite [kajt] — drak na pouštění se liší jenom tím přidaným e, stejně jako cut [kat] — řezat a cute [kjút] — roztomilý. Když teda vidíš anglické slovo, koukni se, jestli nekončí na e — může to úplně změnit výslovnost samohlásky o pár písmen dřív, i když to e samo zůstane němé.

Tahle znalost se ti bude hodit hlavně při psaní, ne jenom při čtení, a proto je tak užitečná pro test Psaní po paměti, kde slovo slyšíš a musíš ho sám napsat. Pokud uslyšíš kajt a budeš vědět o pravidlu kouzelného e, snáz odhadneš, že tam na konci nějaké e bude patřit, i když ho neslyšíš. Slovní zásobu na tohle procvičování najdeš třeba v lekci Škola a studium, kde je slovo test [test] — zkouška samo o sobě pěkný příklad slova bez koncového e, které se čte přesně tak, jak je napsané.

Ph, ch a další dvojice písmen, které nezní, jak vypadají

Dvojice ph se v angličtině čte jako jednoduché f — pozůstatek řeckých slov jako phone [foun] — telefon, photo [foutou] — fotka nebo elephant [elifant] — slon. Když tohle pravidlo znáš, přestaneš se snažit vyslovovat p a h zvlášť a slovo ti půjde z pusy mnohem přirozeněji.

Dvojice ch je zrádnější, protože se čte třemi různými způsoby podle slova. Nejčastěji zní jako české č — chair [čér] — židle, cheese [číz] — sýr. V slovech řeckého původu ale zní jako k — school [skúl] — škola, echo [ekou] — ozvěna. A ve slovech francouzského původu zní jako české š — machine [mašín] — stroj, chef [šef] — šéfkuchař. Nedá se to poznat čistě z pravopisu, proto je zase nejspolehlivější znát slovo i s výslovností, ne jenom napsané.

Podobně zákeřné je gh — někdy je úplně němé, night [najt] — noc, light [lajt] — světlo, jindy se čte jako f, laugh [láf] — smát se, enough [inaf] — dost, dostatek. Poslední skupina, na kterou narazíš skoro v každé lekci, je zdvojená souhláska uprostřed slova — píše se dvakrát, ale čte se jako jedna hláska. Slovo little [litl] — malý nebo dinner [dinr] — večeře nemá dvě t ani dvě n ve výslovnosti, zdvojení tam je jenom kvůli pravopisu, obvykle proto, aby ukázalo krátkou samohlásku před sebou.

Slova, na kterých začátečníci nejčastěji chybují

Pár slov je natolik nepředvídatelných, že se vyplatí umět je nazpaměť jako celek, bez rozebírání pravidel. Wednesday [wenzdej] — středa ztrácí při výslovnosti celé d uprostřed, island [ajlend] — ostrov zase nevyslovuje s. Honest [onist] — čestný má němé h na začátku, přestože jinak se anglické h skoro vždycky vyslovuje.

Muscle [masl] — sval schovává němé c, foreign [forin] — zahraniční nevyslovuje g, a business [biznis] — podnikání se čte úplně jinak, než jak vypadá napsané, chybí tam celá slabika. Slovo receipt [risít] — účtenka má němé p, a choir [kwajr] — sbor, pěvecký sbor se čte, jako by tam bylo kw místo ch.

Nejlepší strategie u téhle skupiny slov není hledat logiku, ale propojit si slovo s obrázkem nebo situací, kde ho použiješ — business si spoj s obchodem, choir se zpěvem ve škole nebo v kostele. Pak už jde jenom o opakování, a přesně na to slouží test Psaní po paměti — uslyšíš slovo, zkusíš ho napsat, a hned uvidíš, jestli sis pravopis zapamatoval správně i s jeho zrádnostmi.

AnglickyČeskyVýslovnost
Wednesdaystředawenzdej
islandostrovajlend
honestčestnýonist
musclesvalmasl
foreignzahraničníforin
businesspodnikání, obchodbiznis
receiptúčtenkarisít
choirsbor (pěvecký)kwajr

Jak si zrádný pravopis zapamatovat

Nejúčinnější návyk je učit se slovíčka vždycky ve trojici — anglicky, výslovnost, český překlad — a nespoléhat, že si výslovnost domyslíš z napsané podoby. Když narazíš na nové slovo v lekci, přečti si ho nahlas rovnou podle výslovnosti v závorce, ne podle toho, jak by se to četlo česky.

Druhá věc, která pomáhá, je všímat si vzorců mezi slovy, ne se učit každé slovo zvlášť. Jakmile jednou pochopíš, že kn na začátku mlčí, budeš to čekat u každého dalšího slova, které takhle začíná, i kdybys ho nikdy předtím neviděl. Stejně tak funguje kouzelné e nebo výslovnost ph jako f — jde o malý počet vzorců, které pokryjí většinu zrádných slov, se kterými se v angličtině setkáš.

Třetí krok je pravidelně se testovat na to, co sis myslel, že umíš. Napsat slovo, které jsi slyšel jenom v hlavě, je jiná dovednost než ho přečíst, a právě tady se nejčastěji ukáže, že sis zapamatoval jen zvuk, ne pravopis. Test Psaní po paměti je přesně na tohle stavěný, a pokud si nejsi jistý ani základní slovní zásobou, začni radši u lekce Škola a studium, kde jsou slova jako lesson [leson] — lekce nebo homework [houmwérk] — domácí úkol, na kterých si tenhle postup můžeš vyzkoušet.

Časté otázky

Musím se učit mezinárodní fonetickou abecedu, abych zvládl anglickou výslovnost?

Ne. Na začátku ti úplně stačí zjednodušená česká výslovnost v hranatých závorkách, jakou používáme u každého slovíčka na tomhle webu. Mezinárodní fonetická abeceda se hodí až později, když budeš pracovat se slovníkem, který jinou výslovnost nenabízí.

Proč se anglická slova nečtou tak, jak se píšou?

Protože se anglický pravopis ustálil dávno předtím, než se výslovnost dostala do dnešní podoby, a angličtina si navíc půjčila slova z francouzštiny, latiny i řečtiny i s jejich původním zápisem.

Jak poznám, že slovo obsahuje němé písmeno, když ho vidím poprvé?

Stoprocentně to nepoznáš, ale u pár typických kombinací — kn a wr na začátku slova, mb na konci, gh uprostřed — to můžeš čekat rovnou.

Píše se often s t, nebo bez t?

Obojí se běžně používá, protože se výslovnost tohohle slova mezi mluvčími liší a ustálila se ve dvou variantách zároveň.

Kde si ověřím, jestli umím slovíčka napsat správně i s němými písmeny?

Na testu Psaní po paměti, kde slovo jenom uslyšíš a musíš ho sám napsat bez opory v textu.